Příběhy z Pacificu: Ester
Ester bylo jedenáct, když poprvé přišla do Pacificu. Klub objevila její mladší sestra Soňa. Holky pocházely z velké rodiny, doma jich bylo šest sourozenců. Máma s tátou sice žili spolu, ale jako by nežili se svými dětmi.
Ester často budil otec, když si v noci přivedl domů opilé kamarády. Máma pak musela vstát a běhat kolem nich. Ester si jednou i všimla, jak jeden z otcových kamarádů sahá mámě na zadek. Bála se od té doby mezi tátovy návštěvy chodit, co by se mohlo stát. Navíc měla pocit, že táta dělá i něco jiného, než jen pije. Jednou u něj našla bílý prášek. Jindy, když s ním mluvila, náhle ji přepadl strach, že ji snad praští, jako by mu to četla v očích.
Máma s tátou se už ani nehádali. Prostě spolu vůbec nemluvili, každý si dělal svoje. Byla to tichá přetichá domácnost a sourozencům v ní nebylo příjemně. Rodina se rovněž potýkala s nedostatkem finančních prostředků, děti měly často hlad a chodily ve starém poděděném oblečení. Dva starší bratři měli povoleno chodit s přáteli ven, a tak dostali možnost odejít z bytu. Ale Ester a mladší děti nikdo nechtěl pouštět samotné po sídlišti.
A pak Soňa objevila Pacific. Pracovníci ji vyslechli a snažili se jejich situaci zlepšit. Dávali jim domů jídlo z potravinové banky a oblečení od dárců, takže mohly sestry nosit i dívčí a ne jen poděděné po bratrech. Se souhlasem dívek se pracovníci spojili i s jejich rodiči, kteří tak dětem dovolovali být v Pacificu do zavíračky, a oni dostali příležitost z toho ticha v bytě odejít a zažívat šťastné chvíle v láskyplném prostředí.
Co bylo ještě lepší, pracovníci se zajímali, oběma dívkám naslouchali a poskytovali bezpečný prostor a podporu pro jejich starosti. Pomohli Ester s předměty, které jí nešly, a sdíleli s ní její radost z úspěchu, kterého se jí před tím příliš často nedostávalo.
Také si všimli, že Ester má velmi zanedbané zuby. Ona sama si nevzpomínala, že by někdy byla u zubaře. Měla i celkem strach k němu jít. Zuby si příliš nečistila, možná tak jednou týdně. Ono to i dost bolelo. Pracovníci ji proto vzali k zubaři, který měl laskavý a lidský přístup. Vyhradil si pro ni svůj volný čas a na první schůzce jí všechno jen vysvětlil, aby se nemusela bát. Na dalším sezení jí zubař ošetřil část zubů a na třetím setkání zbytek.
Ester se na sebe usmívala do zrcadla a viděla velký rozdíl. Všichni jí teď zuby chválili, a to ji těšilo a motivovalo k tomu, aby si je pravidelně čistila. I tím jí vzrostlo sebevědomí. Jednou se jí pěkný úsměv bude hodit, až půjde za svými sny a odejde z té tiché domácnosti rodičů.
Na podporu rodinám, které potřebují akutní nárazovou pomoc, aby se odrazili ze dna, jsme zřídili krizový fond. Budeme rádi, když se rozhodnete přispět.
Pro KC Motýlek sepsala sociální pracovnice klubu Pacific, Kateřina Musilová.