Aktuality

Rady a tipy k osamostatňování člověka s postižením

Život každého z nás tvoří pozitivní i negativní zkušenosti a každá z nich měla podíl na utváření naší osobnosti. Neochuzujte o to svého potomka.

Rizika spojená s osamostatňováním

Při osamostatňování člověka s postižením vždy vyvstává otázka rizik. Je zřejmé, že absolutní samostatnost Vašeho dítěte pravděpodobně nebude možná, to však neznamená, že by nemělo být vedeno k samostatnosti.

Při pobytu na chatě Lužanka se mladí lidé s postižením připravují na samostatný život.

Vždy je dobré zvážit situace, které vnímáte jako rizikové, a uvědomit si, nakolik je riziko skutečně reálné. Přemýšlejte, jakými způsoby by šlo riziku předejít (nácviky, rozkrokování úkolů, osvěta, použití obrázkových návodů, telefonická podpora, apod.). Nebojte se vystavit svého potomka podstupitelným rizikům. Uvědomte si, že ani člověk bez postižení by se bez podstoupení určitých rizik nikdy neposunul dál – kdo z nás se nikdy neříznul, nespálil, neztratil. Nechte své dítě přiměřeně chybovat a zažít neúspěch, nechte ho nést přiměřenou zodpovědnost.

Sebepojetí a řešení konfliktů s okolím

Pomozte svému dítěti poznávat jeho vlastní osobnost a hledat nové zájmy. Vašemu dítěti velmi pomůže, pokud bude rozumět omezením, která mu jeho postižení přináší.

Pestré aktivity Centra denních služeb (CDS) v KC Motýlek umožňují našim klientům objevovat nové možnosti a zájmy.

Nebude pak překvapené, když mu někdy někdo řekne, že je postižené, a bude s tím umět žít a pracovat. Zaměřte se se svým potomkem na to, kdo je: jaký je, co ho baví, co má rád, co mu jde, co naopak ne. Vysvětlujte postižení jako jednu z jeho charakteristik, každý je něčím jiný. To, že má Vaše dítě postižení, neznamená, že je horší nebo lepší než ostatní, a je důležité, aby to tak vnímalo i ono samo.

Pokud někdo Vás nebo Vaše dítě kvůli postižení napadá, nebojte se před svým dítětem projevit své emoce.  Je pro něj důležité vědět, že to pro Vás také není lehké, a zároveň se naučit, jak to překonat.

Pokud se Vaše dítě dostává opakovaně do situací, kdy ho někdo napadá, naučte ho, jak se bránit – může např. říct: "Já mám sice postižení, ale ty máš asi taky nějaký problém, když mi to musíš takhle říkat…"

Tolerance x respekt

Zamyslete se nad tím, zda byste raději byli tolerováni nebo respektováni.

• Tolerance s sebou nese to, že tolerovaná skupina/jedinec není vnímána jako rovnocenná. Pokud člověk není respektován, je buď diskriminován, nebo mu jsou připisována nějaká privilegia. 

• Respekt znamená přijetí práv, ale také povinností. Chcete-li, aby Vaše dítě bylo ve společnosti respektováno, začněte u sebe. Nedovolujte svým dětem dělat nevhodné věci jen z důvodu, že mají postižení – často se mohou chovat nevhodně jen proto, že nedostaly hranici.

Vyžadujte i po společnosti, aby Vaše dítě netolerovala – pokud např. někdo cizí nechává Vašeho potomka, aby ho objímal, zeptejte se, zda by se takto nechal obejmout od někoho, kdo postižení nemá. Je jasné, že vše nepůjde hned, ale postupně učte své děti adekvátnímu chování.

Příklad: v praxi mnohdy vidíme dospělé lidi s mentálním postižením, jak se převlékají kdekoli u vody, aniž by se zakrývali – nikdo je nikdy nevedl k tomu, že nahota nepatří na veřejnost, protože „jsou postižení“.

Zvládání „negativních“ emocí

Pokud ze sebe Vaše dítě potřebuje např. dostat vztek či frustraci, je dobré postupně ho učit, jak vztek odbourat v soukromí – např. mlácením do polštáře. K vypořádání se s negativními emocemi je dobrým prostředkem pohybová aktivita, která mimo jiné pomáhá i s odbouráváním škodlivých látek z organismu. Při dobře zvolené pohybové aktivitě odezní negativní emoce (vztek, frustrace) a nahradí je endorfiny, zklidnění a také radost z pohybu.

Týmové hry s míčem rozvíjejí nejen pohybové schopnosti ale i schopnost spolupráce. Foto: KC Motýlek

Pohybové aktivity je dobré vykonávat pravidelně a nečekat na chvíli, kdy jsou negativní emoce pro okolí patrné. Vaše dítě se musí naučit, že všechny emoce jsou v pořádku, ale je důležité, aby se s nimi učilo adekvátně pracovat.

Nebojte se dělat změny, změna je možná!

Pokud budete potřebovat podpořit, jsme tu pro Vás :-).

Tým CDS, KC Motýlek
Mgr. Adéla Míčková, Bc. Veronika Svobodová, Mgr. Klára Šedá

Tento článek je třetí částí trojdílné série věnované budoucnosti a osamostatňování lidí s postižením.

• Přejít na první díl: Budoucnost člověka s postižením

• Přejít na druhý díl: Osamostatňování člověka s postižením