Aktuality

Budoucnost člověka s postižením

Budoucnost je velký „strašák“ pro většinu rodin se členem s postižením. Rodiče jsou často přesvědčeni, že se jedná o něco, co je daleko. Stále je něco k řešení, a tak je mnohdy plánování budoucnosti odsouváno na neurčito („budu to řešit, až to bude aktuální“). Ve skutečnosti ale na plánování budoucnosti a přípravu na ni není nikdy brzy!

Vaše děti velmi pravděpodobně budou vždy potřebovat určitou míru podpory, cílem však je maximálně rozvinout jejich schopnosti a dovednosti tak, aby mohly žít co nejspokojenější a nejvíc naplněný život.

Klientka CDS v KC Motýlek při aktivitě Job klub získává nové praktické dovednosti.

Co v tuto chvíli můžu dělat pro budoucnost svého dítěte?

Většina z vás si jistě uvědomuje, že současný stav není trvalý. Jednou velmi pravděpodobně přijde čas, kdy z různých důvodů nebude možné, abyste se o svého potomka nadále starali. Je dobré tuto myšlenku přijmout jako fakt.

Často se setkáváme s představou, že ideální je společné soužití rodiče s potomkem trvající, co nejdéle to jde. Tato možnost má však několik nevýhod:

• S věkem se zhoršuje adaptace na nové podmínky jak u potomka, tak u rodiče.

• Prodlužování pobytu potomka u rodičů po dosažení dospělosti se odráží na nedostatečné sociální síti potomka, který má velmi málo vztahů kromě rodinných.

• Jednou bude pravděpodobně nevyhnutelný přesun do institucionálního zařízení (sociální služby). Čím později se začne, tím omezenější je výběr a zajištění kvality zařízení.

• Neustálá nejistota na všech stranách.

Problém je, když rodiče začnou péči o svého potomka vnímat jako smysl svého života a mají pocit viny při představě, že by měl jít potomek bydlet jinam a měl by vstoupit do samostatnějšího života. Pokud s tímto máte potíže, zkuste jako nový smysl vnímat podporu svého dítěte k co největší samostatnosti.

Osamostatnění neznamená osamocení! Když potomek žije jinde, neznamená to, že bude od rodiče odloučen. Služby umožnují návštěvy, víkendové pobyty u rodičů, rodinné dovolené apod.

Ideální přístup – pragmatický, realistický, empatický a dobře informovaný

• Odkládáním řešení budoucnosti problém nezmizí, naopak většinou narůstá a je stále tíživějším břemenem.

• Zajímejte se o sny a představy svého potomka – mluvte se synem/dcerou o budoucnosti a jeho/jejích představách, touhách a plánech. Promyslete, jakou budoucnost byste pro svého potomka chtěli, tak abyste byli spokojení Vy i on. Pokuste se reálně si situaci představit i na sobě – jak jste se cítili v době, kdy Vám bylo „náct“. Neupínejte se na diagnostikovaný mentální věk dítěte, spíše sledujte jeho aktuální potřeby v různých oblastech. Nabízejte mu nové úhly pohledu a rozšiřujte jeho paletu možností.

• Nezapomínejte, že věci, které Vaše dítě nezná a nezkusí, nemůže zařadit do repertoáru svých možností, dovedností a zájmů.

• Dělejte vše pro to, aby byl Váš potomek připraven do budoucího samostatného života – rozvíjejte jeho schopnosti a dovednosti.

• Zjišťujte si co nejvíce informací, zajímejte se o dostupné služby.

Nezapomínejte na sebe

• Je v pořádku mít své vlastní zájmy. Mít dítě s postižením neznamená, že mu musíte obětovat svůj život. Věnujte se svým koníčkům a zájmům. Pracujte, pokud Vám na to zbývá čas a energie.

• Pomoc a podpora. Využijte podpory sociálních služeb (můžete vyhledat osobní asistenci či odlehčovací službu, abyste si mohli odpočinout). Nebojte se požádat o pomoc své blízké (rodinu/přátele) – mnohdy Vám pomoci chtějí, ale nevědí jak. Pokud toho na Vás bude moc, nebojte se využít odbornou pomoc, není to ostuda.

Nezapomínejte, že jste především rodiče, a ne terapeuti či jiní odborníci. Ať získáte sebevíc odborných informací a zapojíte se do různých terapií, stále budete především rodičem. Zažívejte se svým dítětem legraci a nezapomeňte, že chybovat je v pořádku.

Tento článek je první částí trojdílné série věnované budoucnosti a osamostatňování lidí s postižením.

• Přejít na druhý díl: Osamostatňování člověka s postižením

• Přejít na třetí díl: Rady a tipy k osamostatňování člověka s postižením